Zář

10. prosince 2013 v 16:30 |  Knižní recenze
Něco o knížce: Do poklidného přímořského městečka Tallow Beach nečekaně přijíždějí tajuplní sourozenci Gabriel, Ivy a Bethany Churchovi. Začnou studovat na střední škole a jejich objevení vzbudí mezi místními pořádný rozruch. Odkud se vzali? Kdo jsou jejich rodiče? Proč ve všem vynikají, aniž by vynaložili sebemenší námahu? Pro jejich tajnůstkářství a nadpozemskou krásu však existuje vysvětlení: Gabriel, Ivy a Beth jsou andělé, jejichž posláním je zachránit svět, jenž se ocitl na pokraji zkázy. Do jejich životů vstupuje Zlo v podobě bezohledného a krutého spolužáka, který zatouží po Beth. V děsivém dramatu, které následuje, andělé a člověk spojují své síly v zoufalém pokusu překonat dobrem ničivé síly temnoty a zachránit milovanou kamarádku.

Knížka se čte strašně dobře celkem jsou 3 díly: Zář, Zásvětí a Zaslíbení
Už jsem přečetla všechny tak jestli chcete potom budu postupně přidávat další díly ;)

Takže je to strašně čtivá knížka a kupodivu se čte i rychle. V téhle knížce se musí počkat nějakou tu 1, 2 kapitoly aby si to rozjelo. Jake je tady nezapomenutelný ale ví se mi líbí ve 2.díle.


Nějaké ukázky z knížky:

"Takže, co se stane teď?" zeptal se Xavier.
"Jak to myslíš?"
"Když to teď o tobě vím?"
"To ti upřímně nedovedu povědět. Takovouhle situaci jsme ještě nikdy neměli," přiznala jsem.
"Takže to, že jsi anděl, neznamená..." zaváhal.
"Neznamená, že mám odpověď na všechno," dořekla jsem místo něj.
"Tak trochu jsem doufal, že to bude jedna z výhod."
"Bohužel ne."
"No, mně se zdá, že dokud se to nikdo nedozví, měla bys být v bezpečí. A pokud jde o tajemnství, mlčím jako hrob. Zeptej se kamarádů."
"Já vím, že ti můžu věřit. Ale měl bys vědět ještě jednu věc." Odmlčela jsem se. Tohle bude ta nejtežší část - težší než to, co jsem právě udělala.
"Dobře..." Zdálo se, že se Xavier tentokrát připravuje.
"Musíš chápat, že dřív nebo později naše mise skončí a my se vrátíme domů," řekla jsem.
"Domů, to jako do..." Obrátil oči vzhůru k nebi.
"Přesně tak."
Ačkoliv takovou odpověď musel očekávat, do tváře se mu vkradlo napětí. Jeho oceánové oči potemněly, jako když mraky zahalí slunce, a ústa se mu rozzlobeně našpulila.
"Jestli odejdeš, vrátíš se někdy zpátky?" zeptal se přiškrceným hlasem.
"Asi ne," řekla jsem tiše. "Ale pokud ano, není pravděpodobné, že to bude brzy nebo na stejné místo."
Xavierovo tělo vedle mě ztuhlo. "Takže tvoje slovo v tom nemá váhu?" řekl se stopou nevěříčnosti v hlase. "Kam se pak poděla svobodná vůle?"
"Tenhle dar dostal do vínku člověk, vzpomínáš? Na nás se nevztahuje. Podívej, jestli existuje způsob, jak bych tu mohla zůstat, ještě jsem na něj nepřišla," pokračovala jsem. "Když jsem přišla, věděla jsem, že to není natrvalo, že nakonec budeme muset odejít. Ale nečekala jsem, že najdu tebe, a teď, když mám..."
"No, ty prostě jít nemůžeš," prohlásil Xavier jednoduše. Podle tónu by člověk řekl, že čte zprávy o počasí: Později odpoledne očekáváme přeháňky. Mluvil s takovou sebejistotou, jako kdyby byl ochoten postavit se každému, kdo by mu chtěl odporovat.
"Já to cítím stejně," řekla jsem a zabořila mu prsty do ramenou ve snaze zmírnit jeho viditelné napětí, "ale na me to nezávisí."
A takhle vypadá kníha:

Moje hodnocení: 10/10


Clair

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama